2. základní škola Dobříš
2. ZŠ Dobříšškolní 1035, okres Příbram

Bajky

Ukázka práce žáků VI. B

V on-line hodině českého jazyka jsme mluvili o bajkách. Propojili jsme si to s učivem o příslovích, protože tato dvě témata spolu souvisejí. Několik bajek jsme četli z čítanky. Poté dostali žáci samostatnou práci. Poslala jsem jim dvě nedokončené bajky a jejich úkolem bylo jednu bajku si vybrat a dokončit ji. První bajka se jmenovala Lev a myš, druhá Holub a mravenec. Pro mě jako učitelku je pak zajímavé si bajky číst naráz. Začínají stejně, ale následně se děj odvíjí jinak.

 

Lev a myš (Barbora Hrdličková)

Král džungle – mocný lev odpočíval po jídle, když mu před nosem proběhla malá myška. Lev vymrštil tlapu a myšku chytil. Chtěl ji rozmačkat za to, že rušila jeho klid. Myška začala prosit: „Nezabíjej mě, mocný lve, někdy ti třeba pomůžu zase já.“

Lev řekl: „Prosím tě, jak bys mi mohla pomoci ty, když jsi tak malá? Ale pustím tě.“

Myška poděkovala a běžela domů. O lvovi se říká, že je statečný a ničeho se nebojí, ale nebylo tomu tak. Měl jen jedinou slabost a tou byl zlatý medailonek po jeho mamince. Jednoho dne, když šel lev spát, položil si medailonek na noční stoleček a usnul. Když se ráno vzbudil a chtěl si nandat medailonek, nemohl ho uchopit do tlapy. Kouknul se na noční stoleček, ale medailonek tam nebyl. Hlasitě se rozplakal, až to slyšela i malá myška. Přiběhla ke lvovi a zeptala se ho, co se mu stalo.

Lev jí odpověděl, že mu někdo vzal jeho zlatý medailonek. Myška na nic nečekala a utíkala do vesnice.

Jak utíkala, potkala pejska. Zeptala se ho: „Ahoj, pejsku, neviděl jsi tu někoho se zlatým medailonkem?“ Pejsek odpověděl, že neviděl. Myška běžela dál a potkala zajíce. Zeptala se ho, jestli tu někoho neviděl se zlatým medailonkem. Zajíček řekl, že viděl jednoho pána s medailonkem a ukázal jí cestu. Ukazoval na nedalekou hospodu, hned za kopcem. Myška neváhala, vzala nohy na ramena a běžela do hospody.

Uviděla tam pána s medailonkem na krku. Řekla si, že ho bude sledovat.

Byl večer a pán šel spát, odložil si medailonek na stůl a usnul. Myška vyšplhala na stůl a vzala medailonek. Utíkala s ním, co jí nohy stačily, až doběhla ke lvovi. Lev jí byl strašně vděčný a stali se z nich nejlepší kamarádi.

Ponaučení: Nepovyšuj se nad menšími. Kdo činí dobré, lepšího se dočká.

 

Lev a myš (Emma Štenglová)

Král džungle – mocný lev odpočíval po jídle, když mu před nosem proběhla malá myška. Lev vymrštil tlapu a myšku chytil. Chtěl ji rozmačkat za to, že rušila jeho klid. Myška začala prosit: „Nezabíjej mě, mocný lve, někdy ti třeba pomůžu zase já.“ Lev myšku tedy pustil na svobodu a vrátil se k odpočinku.

Jednoho dne se lev procházel hladový, byl už velmi rozzuřený, protože nikde neviděl nic, co by si mohl ulovit. Vtom najednou viděl, jak kousek od něj skáče antilopa. Lev se za ní rozběhl, ale nedával při tom pozor na cestu a spadl do pasti. Spadl do díry a spadla na něj síť.

Lev byl smutný, protože si nechytil potravu a ještě uvízl v pasti. Zkusil tedy zavolat o pomoc. „Haló, pomozte mi, prosím! Pomoc!“ volal lev. Myška se také vydala pro něco, co by mohla sníst, ale v tom zaslechla naříkání. Rychle se za hlasem rozběhla, a když na místo přiběhla, podívala se do jámy a řekla: „Lve, co tu děláš? Tebe chytili do pasti? Neboj, pomůžu ti.“ Myška skočila do jámy a rozkousala síť, ve které byl lev chycený. „Děkuji ti, myško, jsem rád, že jsi splnila svůj slib.“

Oba se rozloučili a vydali se hledat svoji potravu.

Ponaučení: Někdy mohou i malí a slabí pomoci velkým a silným.

 

Lev a myš (Karolína Kopecká)

Král džungle – mocný lev odpočíval po jídle, když mu před nosem proběhla malá myška. Lev vymrštil tlapu a myšku chytil. Chtěl ji rozmačkat za to, že rušila jeho klid. Myška začala prosit: „Nezabíjej mě, mocný lve, někdy ti třeba pomůžu zase já.“

„Haha, ty? Podívej se na sebe, jak jsi malá, jak bys mi mohla pomoci?“ řekl lev a začal se hlasitě smát.

Myš nechápala, proč se lev směje a řekla: „Slibuji, že ti v nouzi pomohu.“

„No dobře,“ řekl lev, „takže já tě nezabiju, ale příště už tě nenechám jít.“ Lvovi stále vrtalo hlavou, proč by mu měl někdo pomáhat. „Jsem přece mocný lev a nikoho nepotřebuju.“

Jednoho rána se šel lev napít vody do studánky, jenže přehlédl past a chytil se tlapou do ní. Najednou si uvědomil, jak se mýlil a že musí zavolat o pomoc. Jeho naříkání zaslechla myš a běžela zjistit, co se děje. Myš uviděla, že je lev chycen do pasti a řekla: „Jak jsem slíbila, tvou laskavost ti teď oplatím.“ Začala silně kousat, až překousla uzel provazu. A lev byl zase volný.

Ponaučení: Nemáš shazovat malé a slabší, protože nikdy nevíš, kdy se ti budou hodit. A vždy se ti vrátí, jak se ke komu chováš.

 

Holub a mravenec (Šimon Kocourek)

Holub přiletěl k potoku, aby se napil. Najednou uslyšel tenounký hlásek: „Pomoc! Pomozte mi někdo! Topím se… Pomoc!“ Holub se rozhlédl, ale nikoho neviděl. „Pomoc,“ uslyšel znovu a v tu chvíli spatřil v potoce mravence, jak se zoufale snaží dostat na břeh. Utrhl stéblo trávy a ponořil jej do vody. Mravenec se z posledních sil zachytil a holub ho vytáhl na břeh. „Děkuji ti, holoubku, že jsi mi zachránil život. Jistě se ti za to jednou odvděčím,“ sliboval mravenec. Holub se ušklíbl, jak by mu takový malý mravenec mohl pomoc.   

Jednoho dne holub zase přiletěl k potoku, aby se napil, když v tom uslyšel výstřel. U potoka číhal lovec a trefil holuba do křídla. Holub nemohl vzlétnout, tak se snažil odhopsat do lesa a schovat se. Ukryl se pod ztrouchnivělý pařez, kde ho lovec nenašel.   

Byl už skoro večer, když se mravenec vracel do mraveniště s obrovskou šťavnatou jahodou na zádech. Uslyšel tichý nářek. Šel po sluchu a našel zraněného holuba. Rána nebyla tak hrozná, ale holub nemohl vzlétnout. Mravenec mu pomohl vystlat listím díru pod pařezem, aby se v ní uhnízdil a počkal, než se rána zahojí. Nechal mu i svoji jahodu, aby nabral sílu. Další dny mravenec hledal jahody, borůvky a různá semínka a vše nosil holubovi, aby se brzy uzdravil. Za pár dní holuba přestalo křídlo bolet. Vylezl ven ze svého úkrytu, zamával křídly a vzlétl. Slétl ještě jednou dolů a poděkoval mravenci.   

Ponaučení: Nemáme se povyšovat nad jiné, i když jsou menší. I malí mohou udělat něco velkého.   

 

Holub a mravenec (Tadeáš Kosan)

Holub přiletěl k potoku, aby se napil. Najednou uslyšel tenounký hlásek: „Pomoc! Pomozte mi někdo! Topím se… Pomoc!“ Holub se rozhlédl, ale nikoho neviděl. „Pomoc,“ uslyšel znovu a v tu chvíli spatřil v potoce mravence, jak se zoufale snaží dostat na břeh. Utrhl stéblo trávy a ponořil jej do vody. Mravenec se z posledních sil zachytil a holub ho vytáhl na břeh. „Děkuji ti, holoubku, že jsi mi zachránil život. Jistě se ti za to jednou odvděčím,“ sliboval mravenec.    

V tu chvíli dostal holub nápad. „Mravenče, jsi celý zmrzlý a promočený,“ povídá holub. „Pověz mi, kde máš mraveniště, rád tě tam odnesu.“ Mravenec souhlasil. Tak se spolu mravenec i holub dostali k mraveništi. Najednou holub začal: „Mravenče, ukázal bys mi vaše zásoby na zimu? Chtěl bych vidět, jak jste pracovali.“ Mravenec souhlasil. Holub najednou snědl všechny zásoby, zďobl i mravence a odletěl.

Ponaučení: Důvěřuj, ale prověřuj.

 

Holub a mravenec (Gabriela Majerová)

Holub přiletěl k potoku, aby se napil. Najednou uslyšel tenounký hlásek: „Pomoc! Pomozte mi někdo! Topím se… Pomoc!“ Holub se rozhlédl, ale nikoho neviděl. „Pomoc,“ uslyšel znovu a v tu chvíli spatřil v potoce mravence, jak se zoufale snaží dostat na břeh. Utrhl stéblo trávy a ponořil jej do vody. Mravenec se z posledních sil zachytil a holub ho vytáhl na břeh. „Děkuji ti, holoubku, že jsi mi zachránil život. Jistě se ti za to jednou odvděčím,“ sliboval mravenec.    

Holub se pak vrátil do svého hnízda. Ale zanedlouho se přihnala silná bouřka a velmi hodně pršelo. Holubovo hnízdo spadlo na zem a celé se rozbilo. Když ráno přestalo pršet, holub slétl na zem a uviděl rozbité hnízdo. „Co já budu dělat?“ bědoval. „Všechen materiál na nové hnízdo odnesla voda nebo je příliš mokrý.“ Jeho bědování uslyšel mravenec a vzpomněl si, že když utěsňovali chodbičky v mraveništi, tak jim zbylo hodně suché trávy a větviček. Hned běžel do mraveniště a společně s kamarády přinesli holubovi materiál na nové hnízdo. Holub měl velkou radost a děkoval jim, že mu pomohli v nouzi. Takto si navzájem holub a mravenec pomohli.

Ponaučení: Máme vždy pomáhat druhým.

 

Holub a mravenec (Aneta Šipková)

Holub přiletěl k potoku, aby se napil. Najednou uslyšel tenounký hlásek: „Pomoc! Pomozte mi někdo! Topím se… Pomoc!“ Holub se rozhlédl, ale nikoho neviděl. „Pomoc,“ uslyšel znovu a v tu chvíli spatřil v potoce mravence, jak se zoufale snaží dostat na břeh. Utrhl stéblo trávy a ponořil jej do vody. Mravenec se z posledních sil zachytil a holub ho vytáhl na břeh. „Děkuji ti, holoubku, že jsi mi zachránil život. Jistě se ti za to jednou odvděčím,“ sliboval mravenec.

„Nevím, nevím, malý mravenečku, jak by ses mi mohl někdy odvděčit,“ zasmál se holub.

V tu chvíli přiskočila kočka a holoubka chytla.

„Já nešťastný, teď je se mnou amen!“ bědoval holub.

Když to mraveneček uviděl, utíkal, jak nejrychleji mohl, na pomoc. Vlezl kočce do kožichu a začal ji kousat. „Au, au, toto štípe!“ vykřikla kočka. Pustila holoubka a pelášila pryč.

„Děkuji ti, mravenče. Opravdu jsi dodržel svůj slib!“

Ponaučení: V nouzi poznáš přítele.

Datum vložení: 4. 5. 2021 22:59
Datum poslední aktualizace: 4. 5. 2021 23:08
Autor: Mgr. Tereza Moslerová

Certifikáty